Marek je dneska už psí důchodce. Je to kříženec připomínající velškorga. Narodil se přibližně 13.4. 1996. Přesně nevím, přinesla jsem si ho v den svých dvacátých narozenin. Šla jsem s partou z vandru. Na cestě k autobusu jsem objevili vrak auta a v něm bylo zavřeno asi 9 psů různého stáří a různých plemen, od ratlíka po dobrmana.
Myslím, že Markovi tenkrát přálo štěstí. Paní chovatelka šla krmit své pejsky, když viděla, že jí pozorujeme, začala nám nabízet některá štěňata. Byla jsem v šoku, jednoho prcka jsem popadla a odnesla si ho domů.Štěně šíleně smrdělo výkaly a naftou, tak doma začala očista pejska a pak následovaly návštěvy veterináře a pro mě nové a ne vždy pozitivní zkušenosti s výchovou psího kamaráda. Musím přiznat, že to byl tvrdý oříšek a já před tím neměla žádné zkušenosti.
Marek si veškeré hry vykládal jako boj o život nebo boj o pozice ve smečce a jeho projevy byly velmi agresivní. Mnohokrát se mi chtělo to vzdát nebo bezmocí brečet. Nemohla jsem pochopit, proč si zrovna moje štěně neumí hrát. Musela jsem pro rady k odborníkům, co rozumějí psí duši. Společně jsme se učili si rozumět, hrát hry, co ho neprovokovaly k agresivitě, poslouchat a všechno, co by měl správný parťák do nepohody umět. Překonali jsme jeho psí pubertu, jezdili na vandry po celých Čechách. Dnes už se nad tím vším jen pousměju a mám radost, když si užívá sluníčka, procházek a naší přízně…..